Australský honácký pes:Osobní stránka na adrese: bryta.nafotil.cz

Původ australského honáckého psa

První bílí obyvatelé, kteří přijížděli do Austrálie, přiváželi nejen ovce a hovězí dobytek, ale brali si do nového domova i psy. Byli to především pastevečtí psi z britských ostrovů, kteří se jako první dostali na nový kontinent.

Nový osídlenci zakládali zpočátku relativně malé farmy a tak i vzdálenosti, které bylo nutno z dobytkem překonat při přesunu z farmy na trh nebo jatka nebyly příliš velké. Krotký skot, chovaný na malých prostorách, se dal snadno ovládat, a tak na něj jejich psi stačili. Kolem roku 1813 se začaly budovat farmy o stovkách a tisících akrů se stohlavými stády dobytka. Zvířata se stávala divokými a těžko ovladatelnými.

Nejpopulárnějším tehdy používaným psem bylo pracovní plemeno pocházející z východní Anglie, známé pod jménem smithfield. Smithfield si věděl rady z ovcemi a klidným dobytkem, ale zdivočelý skot uprostřed kruté australské divočiny, to pro něj bylo příliš. Navíc toto ovčácké plemeno při práci štěkalo, což divoké krávy děsilo a vyvolávalo bezhlavý a sebevražedný útěk stáda.

Pozornost farmářů se tedy obrátila k jedinému tichému psímu plemeni, které znali - k divokému psu dingovi. Kosterní nálezy a prehistorické malby ukázaly, že tento přírodní pes existoval v nezměněné formě již nejméně tři tisíce let. Byl výborně přizpůsoben australskému klimatu, byl zdravý, silný a čilý. Při lovu nikdy neštěkal.

Farmář jménem J. Timmins kolem roku 1830 zkřížil dinga se smithfieldem. Narodila se červená a bezocasá štěňata, kterým se začalo říkat Timminsovi rváči. Při práci byli tišší, ale velmi svéhlaví. Jiní farmáři zkoušeli překřížit smithfieldy, hrubosrsté kolie a bulteriéry.

V roce 1840 si farmář Thomas Hall přivezl ze Skotska párek krátkosrstých blue merle kolií ( pravděpodobně border kolie ). Byla to velmi živá a pracovitá zvířata, ale štěkala. Hall potomky svých kolií zkřížil s dingem a získal tiše pracující psy, lépe ovladatelné než Timminsovi. Tito psi, známí jako Hallovi pataři ( Hall´s heelers ), byli velmi podobní dingům. Zbarveni byli červeně nebo modře. Mezi ostatními farmáři byl o ně velký zájem a tak s nimi kryli své feny. Hall v jejich chovu pokračoval až do své smrti.

Podobným křížením se v Queenslandu zabýval George Elliot, křížil dinga a kolie. Párek kříženců dingo-kolie, si vzal pro práci v tržištích a jatkách Alex Davis. Dobytkáři byli nadšeni jejich prací a brali si štěňata. Několik štěňat se dostalo do Sydney k bratrům Bagustovým a ti se začali zabývat jejich chovem.

Jejich prvním krokem bylo, že svou fenu dingo-kolie zkřížili s importovaným dalmatinem. Toto spojení dalo poprvé červeně a modře tečkované psy - štěňata se narodila bílá a pomalu se probarvovala. Od dalmatina získali větší ovladatelnost a schopnost respektovat a sledovat koně. Bohužel ale ztratili některé své původní pracovní schopnosti. Ve snaze vylepšit pracovní vlasnosti použili bratři Bagustové černožlutě zbarvenou kelpii. Výsledkem byli kompaktní psi typu dinga, zbarvení tak, jak dosud žádné jiné plemeno na světě. Modří psi měli na hlavě černé skvrny, černé uši, hnědé oči a malou bílou lysinku na čele. Tělo měli modré, na hrudi, na hlavě a nohou žluté skvrny. Červení psi měli na hlavě skvrny tmavorudé a tělo hustě bílo-červeně tečkované. Do dalšího chovu ponechávali Bagustové pouze jedince takto zbarvené a tak dali základ dnešnímu australskému honáckému psu.

Bagustovi psi měli tichou a energickou pracovitost dinga a ovladatelnost kolie a dalmatina. Našli mnoho příznivců, smísili se s ostatními plemeny a kříženci.

 V roce 1893 se o modré heelery začal zajímat Robert Kaleski a v roce 1897 se začal jako blue cattle dog vystavovat. V roce 1902 vypracoval pro toto plemeno standard.

převzato z časopisu Pes přítel člověka 10/1998